Historie psa: z vlka lidským společníkem

Kdy se začal psát společný příběh lidí a psů?

Nejen nejlepším, ale i nejstarším přítelem člověka je pes. Naše společná historie se začala psát před desítkami tisíc let. Díky analýzám mitochondriální DNA víme, že naši čtyřnozí přátelé mají jediného společného předka, vlka obecného. Proces domestikace přitom vznikal nejspíše v několika vlnách na různých místech. To dokazuje rozsáhlá tělesná variabilita předků psa. Předpokládá se přitom, že pes byl vůbec prvním domestikovaným zvířetem. 

Jak to všechno začalo?

Abychom pochopili širší souvislosti, je potřeba nastínit období, ve které začalo tohle nekonečné přátelství. Soužití s vlky mělo počátek v dobách, kdy tihle dva predátoři (člověk, vlk) stáli na různých koncích potravního řetězce. Zatímco lidé považovali vlky za jeden z možných zdrojů potravy, vlci považovali lidi za neustálou zásobárnu zbytků kořistí. Mohli se tak poměrně snadno dostat k masu, kostem a orgánům, což byl pro ně vždy přirozený základ jejich stravy. Stejně jako by to měl být základ stravy našich dnešních čtyřnohých parťáků. 

Ze začátku velmi plaší vlci tak po několikáté generaci začali prolamovat nastavené hranice a navázali bližší kontakt s člověkem. Postupně se začali přibližovat a ochraňovat před ostatními nepřáteli svoji vybranou skupinu lidských jedinců. Navíc mláďata, která se dostala na „převýchovu“ do lidské společnosti, postupně pomáhala v prohloubení vztahů mezi lidmi a domestikujícími se vlky. Ať už vznikla vzájemná symbióza jakkoli, pomohla oběma druhům. Dodnes ukazuje nakolik prospěšné může být spojení dvou na první pohled potenciálně konkurenčních druhů. Došlo tak k jednomu z nejstarších obchodních partnerství, který platí do dnešních dní.

Genetická podobnost psa a vlka

Vlci vždy spoléhali jeden na druhého. Jejich přirozeností byla spolupráce, díky které dokázali tito predátoři ulovit kořist nebo udržet hierarchii ve smečce. Ve chvíli, kdy za vůdce smečky začali považovat člověka, změnil se vlk v psa. Postupná domestikace změnila vzhled, povahu i myšlení psů. Co se však nezměnilo je genetická podobnost dnešních psů s vlky, která stále dosahuje 99,9%. Jedna z genetických odchylek psa od vlka, způsobená domestikací, je schopnost psa štěpit a získávat živiny ze škrobu. Tuto vlastnost si pes začal osvojovat v momentě, kdy si lidé místo lovu začali obživu pěstovat. Díky tomu se dostala rostlinná strava i na psí jídelníček, kterému se pes částečně přizpůsobil.

Šlechtění žádoucích vlastností

Jak se ale z vlka stalo tolik různých plemen? Proces šlechtění a vývoj jednotlivých ras trval samozřejmě tisíce let. Postupně však lidem začalo docházet, že křížením určitých psů,  mohou ovlivnit jejich vzhled i vlastnosti. Mohli si vyšlechtit mimořádně dobrého hlídače, velmi chytrého nebo malého psa.  A zatímco muži šlechtili psy hlavně k lovu, hlídání, obraně či pastevectví, ženy si hledaly domácí společníky. Každé plemeno tak odráží lidské potřeby.

Cílené šlechtění psů, tak jak jej známe dnes, začalo v Evropě až v 17.století.  V 18. a 19 století se začíná se psy odborně pracovat a zjišťovat, kde všude by se dalo využít jejich služeb. Psi se postupem času stávali pomocníky v nejrůznějších oblastech lidského bytí. Lidé psy začali využívat na doručování pošty nebo hledání raněných. Byli to ochránci lidí i majetku. Naháněli stáda, účastnili se se svými majiteli lovů, hlídali pozemky. 

V průběhu 20. století se začínají vybrané rasy psů zdokonalovat v komplexnějších oborech. Pracovní psi chrání hranice a stávají se členy záchranných a bezpečnostních složek. Objevují se vodící psi pro nevidomé či psí terapeuti. Asistenční psi pro tělesně postižené, kteří svým majitelům ulehčují každodenní život. Zároveň se psi stávají členy našich rodin. Na vesnicích jsou stále určeni ke hlídání, ve městech pak jsou to velmi často domácí společníci. Psi se stali našimi věrnými parťáky a zapojují se do každé roviny našeho života. Tím jak roste jejich obliba, roste i jejich populace.

 

Vývoj psího jídelníčku

Pokud mají naši čtyřnozí přátelé prapředky ve vlcích, je logické, že by se měl podobat i jejich jídelníček. Maso, kosti a orgány jsou dodnes pro vlky přirozenou stravou. Zbytky kořisti byly základem psí stravy v průběhu domestikace a jsou druhově přirozenou stravou i pro dnešní psy.

Ostatně syrové maso, orgány a kosti se používaly jako strava pro psy všude ve světě až do počátku 20. století. Zbytky od řezníka nebo ořezem z jatek se u nás krmilo až do Sametové revoluce. Na první pohled se to může zdát podivné, ale krmení psa tímto způsobem je pro něj mnohem zdravější, než krmení průmyslovými krmivy. Je potřeba si uvědomit, že stejně jako vlci jsou naši psi masožravci.

Populační choroby jako je obezita, cukrovka, alergie na maso či rakovina, kterými dnešní psi trpí, jsou jedním z důsledků krmení extrudovanými krmivy. Zajímavé však je, že vlci a psi krmení syrovou stravou těmito chorobami netrpí.

Nové trendy v psím stravování

Naštěstí se lidé začínají zajímat, jaký mají krmiva vliv na zdravotní stav našich parťáků. Kromě gigantických koncernů vznikají po světě menší firmy, které se snaží o zdravější alternativu ke granulovaným krmivům. Stejný cíl máme i my v Rufrufu. I když naše produkty plně nenahradí syrové maso, snažíme se, aby se přirozené stravě alespoň přiblížily.