Historie komerčních psích krmiv

Vlci, domestikovaní vlci a psi žijící v našich domácnostech se ještě do poloviny 18. století stravovali velmi podobně. Jejich jídelníček se skládal hlavně z masa, kostí a orgánů. Do této doby jsme psům obstarávali jejich druhově přirozenou stravu. Plně jsme tak akceptovali jejich vnitřní nastavení a dokázali jsme jim zajistit spokojený psí život. Pak ale přišel zlom.

Od pracanta k domácímu mazlíčkovi

Jak se měnily podmínky jejich chovu, měnila se i jejich strava. Na vesnicích zůstali psi dlouho jako pracovní plemena, která nadále pomáhala svým majitelům v každodenních úkonech, dostávali zbytky a jejich život i nadále pokračoval poměrně zdravou cestou. Králíky, slepice a kuřata choval na vesnici téměř každý, proto zbytky nebylo problém zajistit.

Ve městech začala žít některá plemena blíže svým majitelům, stala se domácími mazlíčky a lidé jim začali měnit i jejich stravovací návyky. Místo zbytků od řezníka začala vznikat poptávka po pohodlnějším způsobu krmiva pro psy. Nyní se podíváme zpátky do minulosti a přiblížíme si vývoj komerčních krmiv. 

19. století a vznik “psích sušenek”

Za otce zakladatele komerčních krmiv bychom mohli považovat Jamese Spratta, který začal v 19. století v Anglii produkovat první průmyslově vyráběné krmivo pro psy. Když si všiml v přístavech psů, kteří dojídali zbytky sucharů po námořnících, zrodila se myšlenka jednoduché stravy pro psy, kterou bude možné skladovat doma s dlouhou trvanlivostí. Strava, kterou nemusíte dlouze připravovat nebo nákladně skladovat, jen otevřete balení a žrádlo vysypete do misky. Přitom zvolil skvělou marketingovou strategii, kdy cílil na bohatší vrstvu klientů, které dal pocit exkluzivity. 

Bohužel šlo o pozlátko, které mělo zamaskovat pravý obsah daného produktu. Sprat své psí sušenky vyráběl především z obilí a vepřové krve. Netrvalo to dlouho než se tato strava začala podepisovat na kvalitě života psů. Díky skvělému marketingu šly však rychle na odbyt, což u mnoho podobných produktů platí dodnes.

20. století - psí konzervy a první granule

Na začátku 20. století začal navíc rozšiřovat svoji produkci i o konzervy z koňského masa. Ty se staly záhy hitem. Odhaduje se, že ročně skončilo v konzervách pro psy až 50 000 koní.  Druhá světová válka však zastavila produkci konzerv z důvodu, že kov byl potřeba na výrobu munice. Výrobci tak museli začít uvažovat, čím nahradit vzniklou díru na trhu.

Druhá polovina 20. století se tak nesla ve znamení prvních suchých granulátů, které vznikaly extrudační technologií. Výrobci krmiv pro psy začali využívat technologií používaných při výrobě cereálií. Při jejich výrobě se mokré přísady naplní do strojů, kde se pod vysokým tlakem a teplotou zničí velká část živin, včetně vitamínů, aminokyselin a enzymů. Těsto se následně tlačí přes vysekávací stroj a vznikají granule. 

V průběhu 80. a 90. let 20. století začaly koncerny produkovat speciální granule, aby navodily pocit opravdové profesionality své práce s ohledem na individualitu psa. Začaly se tak objevovat granule pro psy s různou aktivitou, stářím i velikostí. Vznikly tak sice nekvalitní produkty, avšak s neuvěřitelně dobrou reklamou. Marketing je opět na plné obrátky a lidi tak získali dojem, že granule jsou to nejlepší, co můžou svým psům nabídnout. To mimochodem platí pro mnohé dodnes.

21. století a návrat k druhově přirozené stravě

Mnoho majitelů svých čtyřnohých parťáků si začala uvědomovat, jaký vliv má strava na zdraví psa. Studie upozorňující na nárůst civilizačních chorob u psů mluví jasně, doba života psů se pomalu ale jistě snižuje. Psi, kteří dříve umírali na staří nyní sužují civilizační nemoci jako jsou problémy s klouby, trávicí potíže, kožní problémy, cukrovka, či rakovina. 

Proto jejich majitelé začali hledat odpovědi v dobách, kdy se psi těšili dobrému zdraví. Začali je opět krmit syrovým masem a kostmi se snahou zachovat více enzymů a vitamínů v jejich přirozené podobě. I pro ně je však v mnoha případech složité takové krmivo připravovat, například na cestách, kdy není v jejich silách si brát mrazák s sebou. 

V návaznosti na to, začali někteří výrobci zkvalitňovat proces výroby granulí i samotný výběr surovin. Například my v Rufrufu nepoužíváme žádnou chemii ani plnidla. Granule vyrábíme z čerstvého masa, které lisujeme za studena, abychom zachovali co největší možné množství živin. A i když víme, že nedokážeme stoprocentně uchovat vše potřebné, snažíme se k přirozené psí stravě alespoň přiblížit.