Vlci, domestikovaní vlci a psi žijící v našich domácnostech se ještě do poloviny 18. století stravovali velmi podobně. Jejich jídelníček se skládal hlavně z masa, kostí a orgánů. Do této doby jsme psům obstarávali jejich druhově přirozenou stravu. Plně jsme tak akceptovali jejich vnitřní nastavení a dokázali jsme jim zajistit spokojený psí život. Pak ale přišel zlom.
Od pracanta k domácímu mazlíčkovi
Jak se měnily podmínky jejich chovu, měnila se i jejich strava. Na vesnicích zůstali psi dlouho jako pracovní plemena, která nadále pomáhala svým majitelům v každodenních úkonech, dostávali zbytky a jejich život i nadále pokračoval poměrně zdravou cestou. Králíky, slepice a kuřata choval na vesnici téměř každý, proto zbytky nebylo problém zajistit.
Ve městech začala žít některá plemena blíže svým majitelům, stala se domácími mazlíčky a lidé jim začali měnit i jejich stravovací návyky. Místo zbytků od řezníka začala vznikat poptávka po pohodlnějším způsobu krmiva pro psy. Nyní se podíváme zpátky do minulosti a přiblížíme si vývoj komerčních krmiv.
19. století a vznik “psích sušenek”
Za otce zakladatele komerčních krmiv bychom mohli považovat Jamese Spratta, který začal v 19. století v Anglii produkovat první průmyslově vyráběné krmivo pro psy. Když si všiml v přístavech psů, kteří dojídali zbytky sucharů po námořnících, zrodila se myšlenka jednoduché stravy pro psy, kterou bude možné skladovat doma s dlouhou trvanlivostí. Strava, kterou nemusíte dlouze připravovat nebo nákladně skladovat, jen otevřete balení a žrádlo vysypete do misky. Přitom zvolil skvělou marketingovou strategii, kdy cílil na bohatší vrstvu klientů, které dal pocit exkluzivity.
Bohužel šlo o pozlátko, které mělo zamaskovat pravý obsah daného produktu. Sprat své psí sušenky vyráběl především z obilí a vepřové krve. Netrvalo to dlouho než se tato strava začala podepisovat na kvalitě života psů. Díky skvělému marketingu šly však rychle na odbyt, což u mnoho podobných produktů platí dodnes.
20. století - psí konzervy a první granule
Na začátku 20. století začal navíc rozšiřovat svoji produkci i o konzervy z koňského masa. Ty se staly záhy hitem. Druhá světová válka však zastavila produkci konzerv z důvodu, že kov byl potřeba na výrobu munice. Výrobci tak museli začít uvažovat, čím nahradit vzniklou díru na trhu.
Druhá polovina 20. století se tak nesla ve znamení prvních suchých granulátů, které vznikaly extrudační technologií. Výrobci krmiv pro psy začali využívat technologií používaných při výrobě cereálií. Při jejich výrobě se mokré přísady naplní do strojů, kde se pod vysokým tlakem a teplotou zničí velká část živin, včetně vitamínů, aminokyselin a enzymů. Těsto se následně tlačí přes matrici a rotující nůž z něj krájí granule.
V průběhu 80. a 90. let 20. století začaly koncerny produkovat speciální granule, aby navodily pocit opravdové profesionality své práce s ohledem na individualitu psa. Začaly se tak objevovat granule pro psy s různou aktivitou, stářím i velikostí. Marketing je opět na plné obrátky a lidi tak získali dojem, že granule jsou to nejlepší, co můžou svým psům nabídnout. To mimochodem platí pro mnohé dodnes.




